Martina Čumová byla učitelkou dějepisu a výchovy k občanství na Základní škole Edvarda Beneše v Lysicích, kam nastoupila ihned pod ukončení VŠ v roce 1999.
Zahynula tragicky 14. 11. 2019 při havárii autobusu během dvoudenní školní exkurze do Lidic, Terezína a Prahy. Tuto již tradiční exkurzi pro žáky devátých tříd se svojí kolegyní kdysi navrhla a zorganizovala. Letos měla exkurze proběhnout již poosmnácté, Martina figurovala jako organizátor pošestnácté, protože dvakrát nejela kvůli mateřské dovolené.
Dopravní nehoda, která ji stála život, se snad symbolicky stala v průběhu jejího vyprávění o historii koncentračního tábora Terezín na státní silnici v blízkosti Nové Vsi u Mělníka.
Martina byla hodně oblíbená učitelka, poslední roky učila na druhém stupni všechny hodiny dějepisu. Byla přísná, ale spravedlivá, měla smysl pro humor i pochopení pro občasné lumpárny žáků.
I když si častokrát stěžovala, že její práce je náročná, stresující a málo doceněná, přesto měla vždy radost z toho, když ji navštěvovali její bývalí žáci a vzpomínali na její hodiny dějepisu.
Byla veselá, kamarádská, svědomitá, vždy ochotná řešit problémy, naslouchala druhým a dokázala vždy pomoci a poradit.
Měla ráda historii a společenské vědy a dokázala ve svých hodinách svým stylem výuky zaujmout i ty žáky, které historie zrovna moc nebavila.
Svoji lásku k historii sdílela se svým manželem a dlouholetým partnerem Ondrou a předávala ji postupně i svým dlouho očekávaným dětem – dvojčatům Toníkovi a Daníkovi.
Ráda cestovala jak se školními výlety a exkurzemi, tak se svojí rodinou, často navštěvovala místa, která se nějak pojila s historií.
Její tragická smrt při dopravní nehodě, zapříčiněná souhrou několika nešťastných náhod, zasáhla krutě nejen její blízké, ale i kolegy a žáky ve škole.
Budeme rádi, když formou komentáře na konci této stránky připojíte své vzpomínky na Martinu. Na konci komentáře uveďte prosím své jméno.
S Martinou jsem prožil více než polovinu svého života, moje vzpomínky na ni by vydaly na celou knihu, rád se ale dozvím další od jejích žáků, kolegů, kamarádů. Tak se neostýchejte, zavzpomínejte a něco sem napište. Ondřej Čuma
Paní učitelku Martinu jsem osobně neznala, ale znám Martina, zakladatele fondu a jsem nadšená z toho, že odkaz paní učitelky, díky jeho nápadu, bude žít dál a pomůže dětem účastnit se výukových školních akcí, které jsou mezi žáky jistě oblíbenější, zajímavější, praktičtější a přínosnější. Ne všechny děti však mají možnost, zejména tu finanční, aby se těchto akcí mohly účastnit. Díky fondu se jistě mnoha dětem otevřou dveře do světa poznání. Přeji fondu dobrý start, spoustu spokojených žáků, rodičů i učitelů. Lenka Čechová
Martinku jsem znala od sveho detstvi…byla to moje sousedka. Kdyz jsem studovala na ZS Cerna Hora, ona tam nastoupila jako praktikantka. Uz tehdy jsem vedela, ze z ni bude skvela pani ucitelka.. Take vzpominam, kdyz mela jejich fenka stenatka a Marta nas pozvala, aby jsme si je mohli ponuhnat:-)
Jsem rada, ze jsem mohla poznat nekoho tak mileho, vstricneho…nekoho tak akcniho a plneho lidskosti..
Jana Horackova
Paní učitelka, mi dala hodně. Hlavně mě dokázala zaujmout celkově zájem o historii. Svůj projev měla vždy pečlivě připravený. Její kvalitní práci nikdo nenahradí. I když byla přísná, viděla na člověku že ho něco trápí, dokázala být lidská, nápomocná a velmi laskavá. S láskou vzpomínám, kolik jsem se napsala panovníků, jen aby mě donutila něco dělat. Dneska díky ní, nejsem neznalý neandrtalec, který o historii nic neví. Ráda jsem se za ní vracela, bylo pro mě potěšením a cti, poznat tak skvělého člověka se srdcem na pravém místě.
Martinu jsem znal od jejich 15 let, kdy jsme společně i se ženou chodily na čochy. Byly to krásné léta a zažily jsme hodně srandy. Nikdy bych ani nepomyslel, že ta skvělá kamarádka odejde ze světa v náhodné souhře dějů. Ve špatné době na špatném mistě. Je mě z toho moc smutno. Michal K.
Martinku jsem znala od střední školy,vlastne od mala,jeji tatínek pracoval s mou mamkou,takže z nějakých zájezdů.Později jsme s kamarádkami zašly s ní občas někam sednout,popovídat si,byla živel a krásně vše s humorem vylíčila.Vídaly jsme se na zábavách atd.Byla to skvělá holka,nedá se na ni zapomenout i paní učitelka.Učila mého syna ,tak jsme se před rokem setkaly a zavzpomínaly,byla to pořád ta stejná holka,co mě utěšovala,,Neboj Matěje ta puberta přejde,je na dějepis šikovný,,Vyprávěla mi o dvojčátkách.Po roce den před smrtí jsme se domlouvaly s holkami,že si půjdeme s Martinkou někam sednout a zavzpomínat.Bohužel,druhý den,se stala ta tragédie,Nikdy nezapomenu a mluvím i za ostatní kamarádky.Martinko,jsi navždy v našich srdcích.Opatruj se tam nahoře a ukaž jim jaká jsi skvělá.Ida Stloukalová
Milí čtenáři, přidávám několik vět o Martině. Poznala jsem ji v roce 1999, kdy začala pracovat po ukončení vysoké školy na Základní škole v Lysicích jako učitelka dějepisu a občanské výchovy, vedla i společenskovědní seminář. Musím říct, že z počátku jsem ji neměla moc v oblibě. Byla hodně přísná, ale věkem mi došlo že spravedlivá. Být tři roky její žákyní představovalo pro mě muka. Po ukončení základní školy jsme se však skamarádily. Bydlela totiž se svým manželem Ondrou ve vedlejší vesnici, takže jsme se najednou začaly potkávat častěji. Navštěvovala jsem Martinu i celou její rodinu. Byla nejen skvělá učitelka, ale i kamarádka. Dokázala se bavit o čemkoliv, moc ráda pomáhala druhým, radila mi, a co na ní bylo nejcennější? Byla svá a nikomu nic nezáviděla.
Martinu jsem znala dvacet let, byla suprová ženská, která nikdy nezradila. Bohužel někteří lidi se tváří jako přátelé, ale mnohdy zjistíte pravý opak. Místo aby člověka podpořili, podkopnou mu nohy nebo dělají levárny za zády a ještě lžou do očí. Martina nikdy taková nebyla. Čest její památce.
Jana Kotasová
Marťa byla, je a navždy bude kolegyňkou, která vždy uměla podpořit, rozesmát a svým “čistým” humorem zlepšit náladu všem ve svém okolí. Není možné zapomenout, jak vždy s úsměvem zářila na schodišti naší školy. Jsi stále s námi, i když jinak…